West Highland Way – SKOTSKO
Vždycky se najde důvod vydat se znovu do Skotska! A tentokrát to byly moje čtyřicátiny. K velké úlevě pantátové jsem vyslovila konkrétní přání, takže nemusel vymýšlet sám vůbec nic. K velkému nadšení pantátovu mým přáním bylo vyrazit si spolu s ním do Skotska na špacír. Spokojeně zamručel, že tam se mu bude taky líbit!
Váhala jsem jestli se vydat na profláklý West Highland Way, nebo to pojmout trochu dobrodružněji a projít ostrov Skye. Nakonec zejména vzhledem k časové (ale i finanční) náročnosti související s přesunem na a z trailu po ostrově Skye jsem zvolila WHW. Však je to fuk! Budeme ve Skotsku a to stačí! A aspoň máme důvod zase přijet, že?
Portugalské ani jiné Camino jsem nikdy nešla, ale podle takového toho cestovatelského šumu okolo mám pocit, že WHW je jeho skotskou obdobou. Nejen že si můžete na začátku pořídit svůj turistický pas, do kterého cestou sbíráte razítka v ubytováních nebo jiných turistických zařízeních cestou, ale na konci si můžete nechat vystavit i certifikát o absolvování, nebo dokonce zakoupit i medaili!! (Krom spousty jiných suvenýrů svědčících o vašem špacírnickém úspěchu!). Celý trail při tom měří ca 150km a rozhodně nepatří mezi nijak náročné. Až na poslední etapu potkáte každý den civilizaci, převýšení nejsou nikterak vysoká, cesta je většinou terénně nenáročná. Často si říkáte, že by ta „polňačka“ (stará vojenská silnice) už mohla zas na chvilinku zpěšinkovatět… 🙂 Ale i tak se sem sjíždějí lidé z celého světa (zejména toho anglosaského), kteří se na svůj dálkový pochod připravují dlouhé měsíce dopředu. Na chvilku jsme se přidali na FB do skupinky WHW a zjistili, že se sem ve velkém míří lidé z Austrálie, Ameriky… A to nadšení po absolvování celého trailu je pro některé tak veliké, že si své vzpomínky zvěčňují i obrovským tetováním!
TRAIL PRO VŠECHNY
Takže ano. Je to trail pro všechny. Pro ty, co chtějí zdolat skotskou vysočinu za 5 ale klidně i za 10 dní. Pro ty, co chtějí spát nadivoko ve stanu volně v přírodě. Pro ty, co se chtějí radši družit s dalšími v kempu a večer si dát teplou sprchu. I pro ty, co si po celodenním putování rádi obléknou voňavou večerní róbu, která na ně přes den čekala v kufru dovezeném speciální rozvozovou službou, a zajdou na dobrou večeři do městečka, nebo alespoň do restaurace hotelu, ve kterém jsou ubytovaní. Ráno na sebe obléknou turistický obleček, na záda nasadí malý batůžek a s kufrem se setkají zase až večer v dalším hotelu. Všechno je možné! A myslím, že si to užijí všichni!
Terén není náročný. Celkově je třeba překonat asi tak tři pořádnější kopce, jinak se cesta tak vlní a klikatí tři schody nahoru, pět dolů, chvíli rovinka, pak zase deset schodů dolů, šest nahoru. Kořeny, kameny, louže, bláto. Zkušeného pochodáře zde nic nepřekvapí. A pokud by mu bylo náročnosti málo, vždycky si může vyběhnout na některý z okolních vrcholků, nebo si trail trochu upravit a přidat i skutečně horské a hřebenové etapy.
Taky jsem je měla nachystané, ale pak jsme přistáli a moje koleno tři týdny po operaci menisku a pantátova začínající rýma nám udaly jasný směr a hlavně trasu.
Pro zájemce tady je mapka s trasou obohacenou o odbočky pro „kamzíky“.
JAK NA TO?
Doprava
Zásadní je dopravit se do Skotska a pak se přepravit na start trailu. Můžete jít od oficiálního začátku v Milngavie (kousek severně nad Glasgow), nebo být za rebelanty a vydat se opačným směrem z městečka Fort William. Osobně nemám problém s tím nejít s davem, ale tady byste si startem ve Fortu „vystříleli“ všechny ty největší parády a pak končili na placce mezi poli.
My jsme tedy vyrazili v klasické směru, ale přesto jsme si jednu rebelii neodpustili. Nestartovali jsme v Milngavie, ale přeskočili jsme první etapu a na trail naskočili až v Drymenu. Usoudila jsem, že mohu klidně žít i s tím, že jsem trail neabsolvovala „poctivě“ od začátku až do konce, ale když přeskočíme „nudnější“ rovinaté pasáže na začátku, ušetřený čas můžeme věnovat další turistice, nebo výletu navíc. Navíc nám to vycházelo i časově lépe doplahočit se busem, vlakem a pak ještě závodním autobusem číslo 390 (co až nápadně připomínal záchranný autobus z Harryho Pottera, nebo jiných animovaných seriálů, kdy se dopravní prostředky dokážou smrštit, natáhnout, ohnout…) do Drymenu, tam ujít ještě asi tak 2km a zakempit ve stanu za vsí, než platit si nocleh v Glasgow nebo Milngavie.
Naše cesta tedy:
- Letiště Edinburgh – Glasgow Buchannan Bus station – Megabus
- Glasgow Queen street – Alexandria – vlak
- Alexandria – Drymen Public Toilet – bus 390
- Drymen – Fort William – pěšky
- Fort William – Edinburgh letiště – Ember Bus
Pokud však jako my nenaskočíte na trail hned od začátku a přáli byste si taky sbírat razítka do svého pochodového pasu, vězte, že je dost dobře možné, že ho nikde neseženete. V Balmaze v obchůdku pán sice tvrdil, že je mají, že u nich stojím, ale záhy zjistil, že už je nemají. Ano, bylo září, tak to mohlo být tím. Dal nám však místo toho papírový pytlík a my začali sbírat razítka na něj. No a řekněte, kdo to má?? 🙂
Orientace na trailu
Kdybyste neměli s sebou nic, což už z principu samozřejmě nedoporučuju, tak se asi nic nestane. Trail je značený patníky a cedulkami tak, že snad ani není možné zabloudit. Určitě doporučuju mít stažené offline mapy.cz (Skotsko). Díky nim budete vědět, kde si můžete doplnit pitnou vodu a kde jsou místa na volné kempování. Určitě najdete i jiná místečka, ale pro naprosto bezstarostnou cestu stačí mrknout do map a víte, kam to směřovat.
Spaní
Volné kempování v přírodě je ve Skotsku povolené. Výjimku tvoří některé oblasti NP Loch Lomond and The Trossachs, zejména ty, co leží na pobřeží jezera podél stezky. Buď můžete zakempit až za cedulí (potkáte po cestě) vyznačující toto území, nebo se ubytovat v oficiálním kempu, případně si zaplatit permit opravňující vás přenocovat na místech v této oblasti k tomu určených.
Kdo má radši každý večer spršku, záchody a trochu toho společenského kontaktu, může se ubytovat v klasických kempech, které leží na trase. Jsou moc hezké, travička pro stanování zelená, všude jen stany, žádné karavany.
Kdo má radši postel, může využít hotelů, penzionů nebo jiných Innů či B&B, které po cestě také jsou. Jen je asi třeba vše zamluvit hodně dopředu.
Svou krosnu si ve všech případech můžete nosit na zádech, ať už budete spát kdekoliv, ale pokud nechcete, tak nemusíte. Můžete si ji nechat odvést na místo určení a celý den vyšlapovat jen s lehkým batůžkem.
NEJLEPŠÍ SPORT JE KAFE A DORT! Aneb občerstvení na trati!
Je tam! Nebojte! Kavárničky, restaurace, obchůdky s vybavením, základními surovinami, jídlem pro hikery, svačinkami, ale i plynovými bombami, repelenty, pláštěnkami. To všechno na cestě potkáte! Recepce v kempech bývají takhle také dobře vybavené! A když náhodou není restaurační zařízení, mrkne na vás skvěle vybavený „honesty box“! Já je miluju a tady teda sortiment byl od shora až po podlahu naprosto fascinující!
Jen poslední etapa z Kinlochleven do Fort William je dlouhá a bez civilizace cestou. Tak se na to připravte a užijte si skutečný den „nadivoko“.
Voda
Voda je všude. Možná, pokud vám bude pršet, jí bude někdy až moc! 🙂 Pokud si s sebou sbalíte filtr na vodu, nemusíte řešit nic a vždycky bude kde nabrat novou vodu na pití. My se nakonec rozhodli nechat ho doma vzhledem k četnosti civilizace na trati. Doplňovali jsme z veřejných pítek a kohoutků s pitnou vodou. Poslední den jsme měli trochu žížu, protože zásoby padly na večeři, snídani a pití přes den, ale vzhledem k tomu, že jsme pak už končili, vymetli jsme rovnou supermarket a uhasili všechno to žízněni dostatečně.
Trasa
Trasa oficíální by měla mít ca 150km. My jsme přeskočili první etapu a i tak nám nakonec hodinky naměřily 145km. Denně jsme v průměru chodili tak 24km na pohodu, co hlavně rýmička, ale i moje kolínko dovolily. Pokud kempíte ve volné přírodě, nejste ani moc limitovaní a můžete si etapy udělat dlouhé (skoro) jak chcete.
Co rozhodně s sebou sbalit?
Ať už pojedete na jaře, v létě, na podzim, rozhodně přibalte do batohu moskytiéru s těmi nejmenšími očky proti midgies – pidimrchám létavým kousavým! Pokud neseženete u nás, tak rozhodně zakoupíte na místě. Stejně tak jako repelent Smidge (nic z domova nevozte, nemá to cenu). Pak si přibalte nepromokavé ponožky, kvalitní bundu do deště a pláštěnku na batoh, nebo pončo a nepromokavé kalhoty! Dobrou náladu a sušené maso! Obejdete se bez něj, ale věřte mi, zobnout si takhle při zastaveníčku, to je šmakuláda!
A když budete mít štěstí jako my, tak se třeba stane, že tohle všechno z batohu vůbec nevytáhnete a projdete celý trail se suchou teniskou! 🙂 Ale nespoléhala bych se na to! Možná jen na ty midgies, ty už skutečně budou v půlce září spát.
MÁ TO SMYSL VYRAZIT S DAVEM NA WHW?
Má! I když nejsem milovník davů, tak tady nakonec bylo fajn potkávat se občas se stejnými lidmi. Některé jsme potkali jen jednou, protože jsme jim utekli („Helga a Helga“), s některými jsme náhodou sdíleli nocoviště hned tři večery za sebou (náš německý kamarád, co na rozdíl od nás v noci toho jelena za stanem nejen slyšel, ale i krásně vyfotil), někdo se vždy zjevil v momentě, kdy bychom ho už nečekali („chlapec v zenu“), někdo nás několikrát předběhl s rázným krokem „Wehrmachtu“, někdo se nám zjevoval v reálu, ale i na sociálních sítích („fialová paní“) každý den.
A i když je trail dost profláklý, vždycky je radost kochat se Skotskem, ať jste, kde jste, protože Skotsko je prostě švarné Skotsko, jak řekl už kačer Skrblík! A navíc pokud můžete celý den řešit jen jídlo, spaní, kochání a pak už jen jít a jít, tak to ke spokojenosti naprosto stačí!
A když je čas navíc?
Vyběhněte si na Ben Nevis – nejvyšší horu nejen Skotska, ale rovnou celé Velké Británie! Vydejte se na výlet vláčkem třeba k moři, nebo k viaduktu z Harryho Pottera ulovit si fotku s vlakem do Bradavic. Toulejte se Fort Williamem, zajděte si na kafíčko, vyběhněte na Cow hill zajeďte si do Obanu, nebo odfrkněte, doplňte zásoby a vydejte se třeba East Highland Way, Rob Roy’s trail, nebo třeba až na ten ostrov Skye!!
Budu vám závidět! (Teda jen chvilku, než se zas do Skotska vrátím, abych mohla taky!)
Milovnice cestování, svobody, přírody, věčný snílek se smyslem pro praktičnost! Recepty na krupicovou kaši nenabídnu, ale tipy na cestování tak snadné, jako je přípravy krupicajdy, jo! Přečti si o mně víc a třeba zjistíš, proč zrovna ta „kaše“! 🥣🙃
West Highland Way – SKOTSKO Read More »